"Já si taky na něco vzpomněla," řekla."Na něco, co Äke říkal několik týdnů předtím, než ho zabili. Říkal, že jakmile bude mít dva dny volno, zajede si do Smälandu něco zjistit. Myslím, že říkal do Eksjó. Neříká ti to něco?"
"Vůbec nic," řekl Kollberg.
Ulice byly pusté a prázdné, a jediné, co je trochu oživovalo, bylo několik potácejících se vánočních skřítků; opožděných ve svém poslání a obtížených příliš mnoha skleničkami z příliš mnoha pohostinných domácností, dále několik sanitek a jedno policejní auto. Po chvíli řekl Kollberg:
"Gun říkala, že se od nás k Novému roku odstěhuješ."
"Ano. Vyměnila jsem si byt za jednopokojový na Kungsholmském nábřeží. Všechny krámy prodám a koupím si nové. A taky si seženu jiné místo."
"Kde?"
"Ještě nevím. Ale přemýšlela jsem o tom."
Chvilku mlčela. Pak řekla:
"Jak to vypadá u policie? Nemají tam volná místa?"
"Jak by neměli," odpověděl nepřítomně.
Pak sebou škubl.
"Cože? To myslíš vážně?"
"Ano," řekla,"úplně vážně."
Äsa Torellová se soustředila na řízení. Vraštila obočí a upřeně hleděla do chumelenice.
Když dojeli zpátky na Palanderovu ulici, Bodila už spala a Gun seděla schoulena ve fotelu a četla. V očích měla slzy.
"Co se děje?" zeptal se.
"Teď můžu celou štědrovečerní večeři vyhodit," řekla Gun.
"Ale kdepak! Díky své kráse a mé chuti k jídlu můžeš přinést na stůl třeba mrtvou kočku a já se budu zalykat štěstím. Jenom nos na stůl."
"Taky volal Martin, čert aby ho vzal. Před půlhodinou."
"Dobrá," řekl Kollberg vesele."Než prostřete, já mu zavolám."